Lakros Klub Iktočante Holešov - oficiální stránky

Havraní turnaj

„…No a jak jsem se pro ni zohýbal k zemi, tak jsem se poblil“ vyprávěl mi v biologii Hroch, jak se ještě ten večer, co mu přišla vodárka poštou domů, právě z ní stačil pozvracet. Tak nějak začínal Havraňák u nás v Holešově. Páťa sliboval, jak se nechce moc opíjet, že jako chce hrát pořádně. Pórek velice odsuzoval odpolední a večerní párty, když budeme ještě v pátek hrát. O Pavla Paseku strach nikdo neměl, ale ten zvládne hrát kdykoli.

Do Blanska jsme přijeli asi dvě hodiny před desátou, kdy jsme měli hrát první zápas ve skupině. Dostali jsme od pana správceho šatnu a skrze okno jsme z aut naházeli všechny věci dovnitř. Možná jsme dali vodárku, možná jsme něco pojedli, ale určitě jsme se vydali podívat do tělocvičny, kde se hrál basketbalový zápas mezi Blanskem a Brnem. Už tam seděl Valin s Dilgem, kteří určitě nesledovali basketbal, nýbrž holky, které ho hráli, protože ani jeden z nich basketu neholdují a nerozumí. Kór Dilgo. Valin aspoň ví, kterou rukou by dribloval, kdyby někdy basketbalový míč držel. 

V deset nám rozhodčí z Blanska odpískali první zápas proti Tyšunkám. Dobrý a pohodový rozjezd pro nás i pro holky a v poklidu jsme zakončili páteční hrací večer.

Potom jsme odešli do šatny, kde jsme se do dlouhé noci bavili, zpívali, točili a byla to sranda. My jsme nakonec usnuli s Páťou v kuřárně v prvním patře, kde to nikdo nezná, a kde nás nikdo nemůže rušit.

V sobotu ráno, o půl jedenácté, nás čekal moc těžký zápas proti 3,5 minutám. Hrálo se docela akčně, Pavel si dokonce i vyrazil kus stoličky, a pak nemohl celý víkend mluvit a jíst. Jablíčka si krájinkal na malinkatý kousíčky, aby se mu vlezly do té opuchlé pusinky. Nakonec jsme ale vyhráli 12:9 a díky tomu jsme vyhráli naši skupinu. Jak ale okomentovali naši soupeři v noci v hospodě, nebyli v plné sestavě, jinak by nás nechutně smetli. Ještě že máme Pavla a ten vždycky ví, co ve správný čas říct.

Ve čtvrtfinále Iktočante nastoupilo proti svým tradičním soupeřům z ligy - Tate Brno. Zápas byl po celou dobu hodně tvrdý, dokonce bych si tipnul, že padlo za vlast dokonce i několik očních vlásečnic, které nevydrželi nápor svého majitele při hulákání skrze brankářskou lakrosku, která snad i mohla způsobit otisk výpletu na stejném obličeji. Prasknuly. Vyhráli jsme, řekl bych, s přehledem, a naše holky poprvé vůbec čekalo semifinále. Teď mě napadá, že nás kluky podruhé. Den to byl velice zdařilý, všechno se nám dařilo, ale bohužel jsme končili zápasem, ze kterého jsme neměli tak dobrý pocit, jako z mnohem těžšího zápasu proti 3,5 minutám. Ten byl fakt dobrej, 3,5!

Večer jsme zamířili do pizzerie, kam chodíme každý rok, co jsme na Havraňáku. To znamená podruhé. Tentokrát ale Páťa telefonicky zařídil rezervaci v dětském nekuřáckém koutku, potom ale do telefonu začal mluvit hluboce a rázem jsme byli na normálních místech. Sice vedle provokativních mikulováků, ale naštěstí byli za sklem, takže jsme neměli to štěstí slyšet například Hortvu a jeho „už se těším na zápas… nebo škoda že jsme spolu nehráli, co? A jeho potutelný úsměv.“  Dilgo byl z nich ale tak vystresovaný, hlavně ze Zeje, že po Dilgovi bude chtít termíny a rozpisy na další kolo ligy, a že se ho bude ptát na to, jestli už jsou na baxu všechny soupisky, že si dokonce objednal jídlo špatně, ale nakonec mu prý ichutnalo. Měl ho s boloňskou směsí, kterou prý už neměli, jak řekla paní servírka Makyně a Páťovi. Díky té blbosti, jak se dá ovládat prstem jsme se podívali na net, kam do návštěvní knihy psal Mely, který nám hrozně záviděl a musel doma na ulici kácet břízy. Když jsme dojedli a dopili, vydali jsme se my unavení do šatny ještě si v klidu popovídat a hlavně jít brzo spát. Satan, Dilgo, Pavel, Valin a Páťa si ještě zašli popařit do místního nonstopu, kde potkali hodně dalších lakrosáků.

V neděli ráno jsem se kupodivu u nás na patře vzbudil vedle Páti, který byl dokonce ve spacáku a schody byly taky v pohodě. Vedle sebe měl ale flašku s vodou, asi věděl, co ho čeká, až se probudí.

Druhý zápas dne, někdy po desáté, nás čekalo semifinále proti Gusanu. Nijak zvlášť jsme se před tím zápasem nechovali, já osobně jsem se těšil na hezký přátelský zápas, kde si v pohodě zahrajem. Ono se to snad i vyplnilo, ale když jsme pořád prohrávali o jeden gól nebo bylo dokonce skóre nerozhodný, řekli jsme si, že by to snad mohlo nějak vyjít. Byla to podle mě moc hezká hra a nakonec jsme tři vteřiny před koncem srovnali na 13:13, což dle Aleše znamenalo pět střel od modré čáry, která je skoro na půlce a to rozhodne. Už to pro nás bylo ohromný vítězství a už v tuto chvíli jsme tak trošku na lavičce slavili úspěch. Jako první šlo střílet Gusano, ale gól nedali. Náš Páťa si na to sundal brýle a perfektně se trefil. Potom ale Rarach vyrovnal, ale my máme Pórka, který rozhodl. A tak jsme vyhráli. A tak jsme vyhráli A tak jsme vyhráli A tak jsme vyhráli A tak jsme vyhráli A tak jsme vyhráli Nemyslím si, že si někdo dokáže představit tu radost a co to pro nás znamenalo v tu chvíli, ale co to pro nás znamená a znamenat bude. My víme, že jim chyběla půlka týmu, ale prostě, porazili jsme Gusano. Namíchaný Iktočante porazilo Gusano. Celou cestu do šaten jsem se držel za hlavu a když jsem přišel k šatně, která byla zamčená, podíval jsme se na valina, který stačil jenom říct „to je v piči“:-D. Nikdo jinak moc nic neříkal kromě Sáti, která nehrála, ale vlastně ona se spíš jenom smála. :-) Většího úspěchu jsme snad ani dosáhnout nemohli. Postoupili jsme do finále proti Kangaroos a bylo nám už úplně jedno, že klidně můžem od nich dostat pěknou nakládačku. My už jsme splnili v co jsme vůbec nedoufali a nic moc jsme od finále už nečekali. Tak jsme práskli to Šáňo už teď :-D. To by už přece jenom bylo trošku moc..

Před finále za náma došel Tomáš pelikán, který nám sdělil, jak se večer nechutně přežrali, a že nám dají desítku patnáctku a bude. Nevím, jak to věděl tak dopředu, ale ve finále jsme prohráli 15:12, každopádně to byl na pros to vyrovnaný zápas. Asi nebyl tak hezký, jak jiná finále, protože máme bohužel proti Kangaroos velké tělesné ztráty a nemůžeme jim dostatečně vzdorovat ve fyzických soubojích. Takže finále Kangaroos – Iktočante 15:12!

A tak jsme druhým místem zakončili náš druhý havraní turnaj. Byl to pro nás zatím jeden z nejlepších turnajů, na kterých jsme zatím kdy s lakrosem byli. Moc Ti, Aleši a celé Blansko, děkujeme!

napsal: Mirínek - 16.03.2009

Komentáře

Jméno
Text komentáře
	tučně kurzíva Odkazy začínající www, http:// nebo ftp:// se převádějí automaticky.
Kolik je čtyři plus jedna?

• Úvodní strana
• Sekce MLL
• Co je to lakros?
• Články
• O klubu
• Iktočante
• Winyan
• Ti, kteří jen trénují
• Bývalí hráči
• Liga
• Návštěvní kniha
• Galerie
• Kontakt
• Odkazy